Prostě mi to nedá...
Prostě mi to nedá, abych nenapsal něco, co s lajnama vůbec nesouvisí.Snad za to může to jaro, co ne a ne přijít...
Tak jsem včera vyvěsil Tibetskou vlajku, jako výraz podpory obyvatelům Tibetu, což se 10-týho března dělá. Kdo však ale vyvěsí vlajku na naší podporu?
A vlastně jakou vlajku? Tu naší, nebo tu modrou s těma hvězdama žlutejma? A na podporu čeho? A před čím? To je fakt, vžyť nám vlastně nic nechybí...
11.března.2010.
Ostrovy na prodej.
Silvio zuřil!
Proč zrovna on měl řešit problémy s nefungující infrastrukturou kdesi u Afriky. Onehdy se totiž v ulicích Neapole a přilehlém okolí opět začal množit komunální odpad což vedlo k nespokojenosti poněkud větší než aby se dala ignorovat. Rozhodl se pro radikální řešení. Ne, že by mu nějak záleželo na Jižanech, to ani náhodou, ať se tím bordelem třeba zadusí. Nicméně blíží se turistická sezóna a případný očekávaný odliv turistů dával tušit i zmenšený příliv do státní kasy a to nemohl, jako dobrý hospodář, dopustit!
Tím pádem vyvstala palčivá otázka " Kam s ním?" Otázka o to palčivější, oč neúspěšnější byly pokusy s hrnutím odpadu do moře vzhledem k vysokému jarnímu přílivu, který s únavnou pravidelností vyvrhoval odpad zpět na pláže.
"Porka mizéría!" zaklel Silvio na zahradě své Toskánské vilky.
Přitom nechybělo moc a bylo po problémech. Silvio vymyslel akci, kterou s potutelným úsměvem pracovně nazval : Prasklá Řecká bublina.
Jak známo řečtí šikulové ve vládě tak trochu tahali Bruselské byrokraty za fusekli, když lehce přikrášlovali stav státní pokladny.
Jelikož však nepřikrášlovali ani málo a ani to nebyli nijak zvlášť velcí šikulové, celá záležitost se provalila a jim nezbývalo, než z pravdou ven a utáhnout opasky.
No a těď brečí na všechny strany a škemrají o pomoc.
Přitom řešení je na snadě: Prodat neobydlené ostrovy! (V té souvislosti nelze nezmínit, že s oním nápadem přišel jakýsi jiný šikula, tentokrát ovšem z Německa).
No a byl oheň na střeše Olympu.
Místo, aby Němcům poděkovali za radu a začali se poohlížet po kupcích, pustili se Řeci do Němců, že prý je zase chtějí anektovat jako za války. A tak se madam Merkel musela Řekům omluvit a snad i přislíbit nějaké jiné, kulantnější řešení.
Ovšem z rozprodeje sešlo a to právě Silvia rozzuřilo.
Nemusel být ani tak chytrý jak ve skutečnosti byl, aby si dokázal spočítat, že skládka odpadu na ostrovech ztracených kdesi v Egejském moři, pořízených za babku, navíc ze státní kasy, mu jednak vytrhne trn z Neapolské paty a do budoucna může vynést nějaký ten cent navíc, při řekněme... soukromo-komerčním využití.
Nadšení pro jeho ostrovní skládku mu zpočátku poněkud kalila myšlenka na zuřivé příslušníky zeleného míru, na žlutých motorových člunech neúnavně kroužících kolem.
Později si však s ulehčením uvědomil, že by se jich dalo využít jako cvičných cílů pro výcvik italských elitních protiteroristických jednotek. A vlastně mu budou moci být ještě vděčni- hrdinové. Aspoň budou mít záminku stáhnout se z ledových vod severního Atlantiku, kde si poslední dobou hrají na honěnou s norskými velrybáři. Když jim pak nějakou tu bárku jeho hoši potopí, tak mu vlastně ještě budou vděčni, že neumrznou.
Dalším nezanedbatelným faktem, proč se mu ten plán tak zamlouval, byla představa, jak se budou tvářit Bruselští Rosso-Verde Melounéros. S nevýslovným potěšením si představoval, jak boudou plivat ty své zelené hleny, až jim dá s neskrývanou povýšeností najevo, že On si přeci na výsostné Italské půdě, může dělat, co si zamane.
"Mizeríá máxima" zaklel. Tak pěkně to měl vymyšleno a teď tohle. Zatracený Řeci, Němci i Napolitáni!
Praštil pěstí do stolu.
V tom uviděl něco, co mu v okamžení vrátilo úsměv na rty.
Ba co úsměv, během chvilky se Silva rozchechtal tak, že mladý paparazi schovaný v zahradní konvi místo toho, aby začal mačkat spoušt Canonu, začal vytáčet číslo záchranky, čím se prozradil, byl zbit a vykázán obloukem přes zeď.
" Madona míja" opakoval si Silva po několikáté, a otíral si slzy smíchu, aby dobře viděl na titulní stranu Corriere dela sera.
Generální stávka v Řecku!
"Madona míja" tak spravedlnost přeci jen existuje, rozvalil se v křesle a začal v duchu počítat, za kolik asi tak budou, Generální stávkou zcela zrujnovaní Řeci, ochotni prodat Akropoli!
Buona sera a Kali nichta!
Kolouch