Netradičně něco z práce.

Pátek 26.3.2010



S tím komínem sem si teda dal...
...lezu nahoru, zajistím se tak 4 metry pod vrškem a stoupám poslední metry.
Vejška dobrá, vo to nic, jenom mě dost znepokojuje, že když foukne vítr, tak se to celý hejbe, což vzhledem ke stavu v jakým se nachází není pro mě zrovna ideální zjištění.
Fuj! Začínám chytat depky. Představu, jak si to sypu přicaknutej k bortícím se troskám komína, zaplašuju myšlenkama na větry a nečas kterej ten komín do teď musel vydržet.
To mě na chvíli udržuje na místě, přestože bych ,ale skutečně nejraději mazal co nejrychleji na pevnou zem. Zkouším to rozdejchat.
Kurva ten vítr je nepříjemnej.
Po chvíli se odhodlávám k práci. Vystupuju poslední metr, abych došáhnul na vršek, kramle co po nich lezu se vyklaj. Fuj!
Beru do ruky první cihlu a házím jí dovnitř komína. Cestou dolů trefuje vnitřní boky a starý železný stupně vnitřního žebříku. Ten zvuk se mi vůbec nelíbí...
Nejhorší ze všeho, ale je, že na rozebírání nepotřebuju ani paličku, ani majzlík. Ty cihly prostě jenom ležej volně na sobě! Brrr! Z hluboka dejchám a snažím se zachovat klid. Je mi jasný, že když teď slezu, už mě sem nikdo nedostane. Pokračuju ve shazování cihel, pěkně po jedný.
Mám strach, že kdybych hodil víc cihel najednou, tak ten komín někde v půlce prorazej. Schodím teda tak půlmetrovou vrstvu a nastává další problém. Jednak ty kramle co na nich stojím začínaj nechutně vyjíždět, protože už na ně nepůsobí takovej tlak cihel nad nima. No a pak taky nemůžu došáhnout na cihly co jsou na druhý straně komína. Mám strach, že když se opřu břichem o hranu abych se natáhnul a poschazoval je tak se mi to celý sesype a já spadnu dovnitř!
Kurva! To už ale psycho překračuje únosnou mez a já prchám.
Dole ani nemluvím, je mi špatně od žaludku a mám hroznou žízeň . Jedeme na oběd.
Pivko dobrý, jídlo- (jistě vynikající, ve vyhlášený hospě)- do sebe nemůžu nacpat. Je mi na zvracení, při představě, že bych tam nahoru měl ještě lízt.
" Doprdele s prachama. Tohle nemám za potřebí."
Mlčíme, pijeme pivo, přemýšlíme.
"Kurva,chtělo by to nějakou prodlouženou ruku na ty cihly na který nedošáhnu. Hrábě, nebo motyku.
Doprdele, už tam nejdu.
Nejdu!...no, ale tou motykou by to mohlo jít".

Za hodinu tahám nahoru motyku!
Kokot:kozel zahradníkem, s motykou na komín!
Opatrně se natahuju motykou po vzdálených cihlách. Jedna po druhý mizej v komíně.



Tak teď jen klid a opatrně, jednu po druhý do vnitř, né ven! Začíná to vypadat, že by to mohlo klapnout.
Ještě hoďku se neposrat a je vyhráno!
Během tý hodiny jsem shrabal dva metry komína.
Začínám si to užívat a poprvé za celou dobu si uvědomuju, bych si měl dávat bacha, abych nespadnul sám. Doteď mě plně zaměstnávala myšlenka, že se stejně zřítím i s komínem.
Když pak kolem třetí slejzám žíznivej, jak zasypanej horník dolů, je komín o čtyři metry kratší...
Teď ještě honem do vinotéky pro víno na vejkend a doma řádně zrestartovat mozek.

...povedlo se i díky oslavě Mervisovejch narozenin a řádnýmu přísunu Plzně, na startovací litr vína.