První highline na Suchých skalách – „Vánoční“

Je štědrý den a začínám přemýšlet, co by se asi tak dalo dělat mezi Vánocemi.
Zítra jedu na Malou Skálu ke Gábině, mohla by se zkusit už tolikrát plánovaná a stejně tak odvolaná highline na suškách.
V pátek po příjezdu na Skálu začalo plánování. Telefon Peetovi dopadl negativně, prý se bude lajnit v Liberci v parku… (jakoby tam nebyli obden…), no ale co, budou další lidi. Vzpomněli jsme si na Hanze, je to přece místňák. Udělali jsme mu večerní přepadovku, vytáhli ho do hospody a začali plánovat.
V neděli ráno jdeme na to.

Je neděle ráno, budík v 8 řve a nechce se nám z postele, venku všude namrzlo, nebudeme přece spěchat.
SMS od Hanze říká „Je mi špatně, nikam nejdu…“ Tak tohle je největší zlo, jaké nás mohlo potkat. Ale úkol zněl přece jasně: „Rok 2009 udělat highline na Suškách.“ Půjdeme tedy s Gábinou sami.
Venku je krásných -3°C a není tedy kam spěchat. Kontakt s namrzlou skálou by nebyl příliš příjemný. V deset hodin vyrážíme z domu směr Sušky.

Po příchodu na Sušky začíná obhlížení terénu, místo dopředu samozřejmě není známo. Prolézám téměř všechny věžičky na hřebeni a hledám optimální místo pro naše dnešní působení. Míst je dost, ale nakonec vybíráme díru mezi hlavní a střední věží pro její krásnou expozici s velice slušnou výškou a rozumnou délkou.



Je půl dvanácté. Lezu se podívat na první vršek na střední věži. Kotvení je optimální a je zde krásně vidět na druhý konec, kde půjde parádně obhodit vršek věže.
Po slezení dolů začíná plánování použitého materiálu. Jsme značně omezeni, neboť se počítalo s lehkou materiálovou podporou od ostatních = problém.
Počítání ale šlo nakonec poměrně dobře, 90 metrů statiky na jednu lajnu vyřeší téměř cokoli. Jen karabin je trochu málo, ale i ty nakonec do jedné vycházejí přesně.

Gábina leze nahoru na místo pro první část lajny. Z věže mě dobírá, protože na namrzlé skále se přece jen s batohem trochu bojím lézt bez jištění. Nahoře 3x obhazuju věž statikou a dávám koberce pod ostré hrany. Cvakáme statiku a samosvor s lajnou do kotvení a slaňujeme dolů.
Lezeme na druhou stranu, vytahujeme s sebou lajnu se statikou a vymýšlím detaily kotvení. Obhození pevného kamene zezadu s hodinami vytvořenými vklíněným balvanem je ideální, udrželo by snad i tank. Dávám dvě nezávislé smyce a cvakám backupové lano. Dopínáme lano a lajnu přes jedny dvojkladky.
Objevují se menší patálie s tím, že lano je pořád jen ta kusová statika, která už vede z druhé věže.

Lajna je napnutá, jde se tejpovat.
Doma nebyla žádná kobercovka, zkoušíme tedy lakýrnickou papírovou pásku. Gábina zatejpuje a čeká na druhé straně.
Začínám s prvním pokusem. Mám trochu problémy s koordinací pohybů, zima, ztuhlé tělo, dlouhá doba nechození, strach a vše ostatní znamená pád ihned po postavení. A je tu další problém, tejpy z celé lajny lítají vzduchem jako sněhové vločky.



(První pokus před odlétnutím kompletního tejpování.)

Tak takhle to nepůjde, vytahuji z batohu tejpku z lékárny a s velkým sebezapřením ji obětuji na lajnu.

Pokus z druhého konce je úspěšnější, napodruhé se odhodlám nastoupit a přecházím.
Lajna je z téhle strany lehčí, je to z kopečka. Na druhé straně se chvíli klepu strachy i po přechodu a chci přejít i z téhle strany.
Zkouším nesčetněkrát nastupovat, ale unavené tělo, strach a trekovky mi nedávají nejmenší šanci na úspěch. Ztrapňuji se před davem právě procházejících turistů.
Ještě chvíli se trápím a pak je rozhodnuto, bude se mrznout. Boty jdou dolů a jde se na poslední pokusy.
Asi na druhý pokus nastupuji, dva kroky a šup do šluchty. No, snad ten další bude lepší. Další pokus už je konečně na pohodu. Tělo je sice po celém dni úplně hotové, ale jsem na druhé straně.
Zima na nohy jako prase, musím zase zpátky. Teď už to jde hezky napoprvé.



(Nástup na první úspěšný přechod.)

Suma sumárum, úkol splněn.
První highline na Suchých skalách je přejitá v obou směrech, 17m long, 30m high.
Ode dneška nechť se jmenuje „Vánoční“.

Teď ještě za světla sbalit a zmizet do tepla domů.
Trn z paty nám tak trochu vytahuje lezec/boulderista, který si mezi Vanocemi na FreeSolo přelézá věžičky. Ruší nám fixní stranu a tak nám stačí rozebrat jen stranu kladkostroje a naházet materiál do báglů.
Jsem rád, že je to za mnou…. Napínat highline ve dvou lidech je v zimě tak trochu peklo, chození s totálně zničeným tělem už pak není ani moc za odměnu.
I tak je ale radost veliká.

V pět hodin už jsme hezky v teple doma a jsme zralí akorát tak na postel.


(Radost z prvního přechodu.)

Na Suškách je možnost asi ještě dalších třech highline.
Lajna na vlajkovou z jakési nepojmenované věžičky vypadá celkem lákavě. Je to cca 22m. Chybí jí však ta expozice, jako byla na Vánoční.

Díky moc své drahé polovičce za technickou i morální podporu……….

ondrahk