Long, longline, longlinersclub.
Nedávno jsme se s Kajochem bavili na téma longline v Česku. Došli jsme k závěru, že by nebylo od věci,
napsat, jak se vyvýjela historie zdolávání "magický hranice" sto metrů.Takže...
Vývoj longline 100+ v Česku:
Pokud je mi známo tak prvním Čechem kterej kdy přešel stometrovou longline byl Kajoch a to hned OS!
Stalo se to na Slackfestu v Chemnitz v sobotu 15.9.2007.(Předešel mě o pár minut jelikož jsem asi třikrát spadnul,
něž se mi tuhle stovku podařilo přejít...)
Rekord mu však nevydržel dlouho. V neděli 16. 9. 2007 jsem, po celodenním boji, utrpěl vítězství na
lajně 124 metrů.
No a následovaly celý dva roky, kdy se nikdo z českejch lajnerů tak daleko nedohrabal.
Ne že by se longy nechodily. Během tý doby se překonat long 100+ podařilo jmenovitě těmto borcům:
Pokusím se to seřadit podle data jejich prvního přechodu 100+,a snad se moc neseknu:
3.Woita, 4.Smolda, 5.Kwjet, 6. Frýmen, 7. Honzís, 8. Peeto, 9. George, 10. Vejvis.
Ale zpátky k rekordu.
2.9. 2009 přešel Honzís lajnu 125 m dlouhou a posunul tak rekord o jeden metr.
Za tejden na to,( 9.9.2009) se mu podařilo posunout hranici na 135m.
28.11. 2009 se stalo , co se stát muselo! O slovo se přihlásil Kwjet- 168m OS Full Man!
Tady Historie českýho rekordu v longline zatím končí.
Věřím, že ne na dlouho. Potenciál, jak fyzickej, tak i materiálovej mezi náma je,
takže se v následující sezóně jistě dočkáme, že padne i magická hranice 200 m.
Jestli jsem teda dobře počítal a na někoho nezapomněl, tak je nás zatím deset chlapů.
.
A co děvčata?
Longline se nezdá být právě nejvhodnější disciplínou pro křehká stvoření,
vzhledem k poměrně velký potřebě fyzický vytrvalosti v kombinaci s psychickou odolností a neposlední řadě
i únavnýho natahování. Takže pokud je mi známo, tak nejblíž ke zdolání stovky měla Gábina na festu v Sobotce.
Taky pár dost slušných pokusů Prcka, na festu v Hejnicích a její šedesáka na podzim dávají tušit,
že by snad letos první česká ženská stovka mohla padnout...
Další věc se týká longliners clubu jako takovýho.
Stránky Longliners Clubu fungují jako samostaný, ale v podstatě stejně jako slacklive.cz.
To znamená, že všechna data tam musím ukládat a aktualizovat osobně. Což je poměrně dost časově náročný,
nehledě k tomu, že se ke mě musí všechny informace dostat. Fotky, info o místě, datum atd.
Já je pak musím zpracovat, zaktualizovat, uložit a to trvá...Přitom původní záměr byl, aby stránky fungovali na
principu jako je například "deníček" na Lezci, kam si bude moct každej člen moci vkládat, svoje aktualizace, fotky,
atd. Prostě spravovat si svůj profil.
Dodnes se mi nepodařilo vytvořit takovej prostor, ale věřím, že by se mezi náma našel někdo,
kdo by byl schopen něco podobnýho- snad jakousi šablonu- či co- vymyslet.
Tímto bych vás chtěl tedy požádat o pomoc. Pokud by jste někdo věděl jak na to,
ozvěte se mi a splolečmě posuneme úrověň nejen Longliners Clubu, ale doufám, že i zvýšíme zájem o longline jako takovou.
Dík!
Nakonec jsem si nechal rozhovor s Vejvisem:
Při psaní článku o Longliners clubu mě zaujalo , že jsi stovku přešel po roce chození. To je docela síla .
To je pravda.Na lajně jsem začal před rokem a něco, s Víčkem o zkouškovým v Praze,
když se nám nechtělo učit. Nějak nás to chytlo, takže jsem chodili skoro furt.
Podle toho u mě taky zkouškový dopadlo :-)
I přesto bych svojí první sezonu ohodnotil uplně suprově.
Tak napřílkad, když jsme poprvý prišli za Kajochem a spol. do parku v Liberci,
uviděli jsme tam naplou 43m lajnu. Tak dlouhou jsme před tím nikdy neviděli a bylo to pro nás
nepochopitelný jak jí někdo můžou chodit. Dali jsme si teda za cíl ji do konce roku přejít. Což se mi za nedlouho podařilo.
Ovšem nejsilnější zážitek byla pro mě první highline.
To byl Ořešník.
Čekal jsem že to bude mazec zkusit se postavit na lajnu v tý vejšce, ale nečekal jsem že to bude až takle
akční :-)
Když jsem si přivázal odsedku a odsunul se na nástup, měl jsem víc adrenalinu než kdykoli na skalách,
člověk si připadá jako když sedí ve vzduchu a to mi moc dobře nedělalo.
Natož se na tu lajnu ještě postavit. Po chvíli jsem to nějak překonal a zkusil se zvednout.
Přišly mé první 3 pády do odsedky.
Pak, po mnoha dalších pokusech se mi 1. highline nějak zázračně podařilo přejít! Nezapomenutelnej pocit!
Druhej den ráno byl ale taky dost nezapomenutelnej, protože sem se nemohl skoro pohnout jak sem byl zmoženej.
Ten Ořešník Ti přeju, na začátek móóóc dobrá lajna, ale vraťme se k longline.
Tak po tom co jsem si přešel těch svejch vysněnejch 43metru v parku nad Castou,
jsem dlouho neměl možnost zkusit nic delšího. Až pak v Praze na Parukářce. Den před
promítáním filmu Muž na laně.
Tam jsem bojoval s tou nejdelší lajnou, cca 60m. Došel
jsem asi 5m před konec a dál mě nepustila :-) Na parukářce jsem ale poznal
Kwjeta.
Od tý doby jsem ho uháněl SMSkama, jestli nechce jít napnout něco delšího.
Vyrazili jsme tedy do stromovky na 97m. Kwjet si pochodil na pohodu,
ale mě to vždycky skleplo někde v půli.
V Liberci dlouho nebylo kde napnout 100+ lajny.
Až nedávno Kajoch našel suprovej plácek na 107m.
Hned jsme ho šli vyzkoušet a to byla moje první přešlá lajna 100+, jak říkáš po roce chození.
Kwjetova žvejkojdní 97m lajna byla opravdu nejlepším tréninkem.
Takže zase ten Kwjet a jeho žvejky...A co plány na letošek?
Letos bych chtěl přejít Ořešník i zpět, pak Cimbuří, který jsem v loni nějak zapytlil a zkusit
nějaký delši lajny když bude možnost :-)
Dík za odpovědi a ať ti to šlape.