Highline
Highline.
Královskou disciplínou mezi lajnama, je bezesporu Highline. Lajna natažená vysoko mezi skalními věžemi, v korunách stromů, nebo mezi mrakodrapy. V čem tkví její vyjímečnost, v porovnání třeba s takovou long nebo wasserlajnou je nasnadě: Je vysoko! No a z toho pramení její úskalí, ale taky krása. Když se vydáte "natahovat" slack, wasser, long či hajlajn, měte u sebe VŽDY LÉKÁRNIČKU!!!
O kráse se rozepisovat nebudu. Tentokrát bych se chtěl zaměřit na úskalí.
Tak předně montáž: Jelikož se highline napíná většinou na místech nějak zajímavých ať už výškou nebo významem toho kterýho místa, je jasný, že ne vždy se najdou dva ideální kotvící body. Ne všude jsou na vrcholech stromy nebo zábradlí. Vrcholy taky mnohdy nejsou stejně vysoko a některý jsou i těžko dostupný. Jedním z hlavních problémů při kotvení, je nutnost improvizace vysoko nad zemí, při zachování maximální bezpečnosti. V mnoha případech, je třeba k vytvoření pevných bodů, omotat vrchol nebo část vrcholu. To je případ především pískovcových oblastí, kde se nedají zavrtat fixní kotvící body. ( pozor: ke kotvení lajny NIKDY nepoužívejte slaňáky a ani postupový kruhy ). Při omotávání pak nešetřete materiálem a hlavně se snažte zabránit předření lana a lajny použitím dostatečného množství bandáže. Předření lajny je na ostrých hranách asi největším nebezpečím a to hlavně v důsledku pádu do "odsedky". Nejnebezpečnějším místem je okraj skalního masívu (na začátku- konci- lajny), zvlášť když je lajna ukotvená několik metrů za ním a probíhá třeba jen několik cm nad skálou. Tady je bezpodmínečně nutný lajnu zabalit do bandáže a podložit, tak aby se nemohla, ani při pádu, posunut- následný přefiknutí o ostrou skálu je pak dílem okamžiku! K tomu se dá použít dle potřeby například bágl, silná větev, nebo taky bouldermatka...
Dobře podložená lajna na kraji masívu, má ještě jednu nezanedbatelnou výhodu a tou je ten fakt, že na ní nepůsobí například kladkostroj či jiný napínací zařízení a ani další zbytečný metry všech těch pevnejch bodů - někdy to může bejt i několik. To se pak projeví především při chození, daleko menším potřebným úsilím na, zklidnění rozklepaný lajny. Psát o tom, že na montáž highline je nutný používat třítunovou lajnu a ocelový karáble snad není ani třeba. Jenom bych se ještě zmínil o jistícím laně.
Jistící lano se napíná pro případ, že by praskla lajna, nebo selhalo kotvení. Proto je potřeba věnovat kotvení jistícího lana stejnou ,maximální, pozornost jako při kotvení lajny! Není li k dipozici například stoletej dub, či jinej, naprosto spolehlivej kotvící bod, je velice žádoucí ukotvit jistící lano nezávisle na kotvících bodech lajny! Proti předření je taky dobrý ochránit ho bandáží. Na rozdíl od lajny, jistící lano nenapínáme kladostrojem, ale pouze rukama z důvodů zachování co největší pevnosti.
Tady se, ale dostáváme k problému. Čím je jistící lano volnější, tím je "těžší" a způsobuje větší problémy při chození, ale zachovává si větší pevnost. A naopak.
Správný napnutí jistícího lana záleží potom na posouzení daných podmínek a zkušenostech hajlajnerů. V praxi to vypadá asi tak, že u lajn delších než 20 metrů se k napnuti jistícího lana, použije jedna kladka nebo síla více lidí, protože jinak by se po nich "nedalo chodit"...
Pozor: V případě, že se napíná highline, někde v hale nebo tělce, ve výšce jen několik málo metrů nad zemí, je naprosto nezbytný dopnout jistící lano co nejvíc! To pro případ, že se přerve lajna a jistící lano se při pádu prověsí natolik, že se lajner ocitne na zemi! Pak už záleží jen na tom jestli si zlomí jenom nohy- to když spadne po nohách nebo rozbije hlavu... Tady bych velice doporučil, před stejpováním lajny s lanem,cvaknout si odsedku jenom do jistícího lana a zkusit si -opatrně- jestli i uprostřed lana, bude pod nohama ještě několik metrů "vzduchu".
Dalším důležitým bodem je taky zatejpování lajny. Já osobně lajnu s lanem tejpuju raději po menších vzdálenostech cca. 70-80 cm. Je to o něco zdlouhavější než po metru a půl, ale zase se mi nestane, že si mezi tejpama rozkmitám lajnu a lano každý na jinou stranu.
No a pak už zbývá věc zvaná "odsedka". Tady záměrně píšu v uvozovkách, protože ačkoli pro jistící smyčku používáme název odsedka, nejedná se o odsedku jaká se používá na sedákách při lezení. Jelikož "odsedka" na higline slouží k zachycení hajlajnera při případným pádu, je životně důležitý, aby byla co nejpevnější. Nejlépe lanovice, navázaná na sedák např. osmičákem, a přicvaknutá k lajně a lanu dvěma většíma, šroubovacíma karáblema. Zámky karáblí je dobrý oblepit tejpkou. Jednak proto aby se nerozšroubovaly a pak taky aby se zabránilo přefiknutí lajny vnitřní ostrou hranou zámku. Místo karáblí se dá taky použít dva duralový nebo ocelový kruhy. V tom případě je ale zapotřebí, navlíknout je ještě před montáží na lano a lajnu.
Jak se ukazuje, tak kruhy jsou asi mnohem bezpečnější!
Lets´walk:
Tak a jde se chodit!
Pominu-li vejšku a s ní spojený strachy, fobie a závratě, zůstane mi jeden zásadní rozdíl mezi highline a slackline nad zemí. Tím je zajištění co největší bezpečnosti hajlajnera. Jestliže ze slacku je možno více, či méně, bezpečně sestoupit na zem, na highline to nejde. Jako vůbec nejproblémovější se mi jeví nástup, nebo poslední kroky před koncem. V zásadě jde o to, že v případě nezachycenýho pádu na nástupu následuje často kyvadlo- mnohdy hlavou dolu- směrem ke skále, stromu,zdi potažmo oknu ve zdi.
Proto se ukazuje jako bezpodmínečně nutný, aby ten kdo má v plánu přejít highline uměl naprosto spolehlivě nastupovat ze sedu, nebo dřepu.
V tom případě si pak může nastoupit i několik metrů od začátku lajny a tím snížit- nebo lépe- úplně eliminovat možnost tvrdého nárazu při pádu. Jako pomoc při nástupu používat pomocnou ruku, nebo bidlo, se z tohoto důvodu jeví jako věc nadmíru nebezpečná a tudíž ji už nedoporučuju!
Taky na konci lajny hrozí při případným pádu do "odsedky" setkání s terénem a je tudíž zapotřebí zachovat maximální soustředění a koncentraci až do posledního kroku. Co se týče pádů uprostřed lajny zdá se jako největší riziko teoretická, minimální šance, že se hajlajner na "odsedce" uškrtí. Možnost doufejme nikdy nezrealizovaná. Přídadný větší, či menší popáleniny a odřeniny , po pádu do "odsedky" , na různých částech těla, jsou ovšem běžnou praxí lajnerů. Z toho důvodu je velice užitečný naučit se lajnu lapit rukama a udržet se! Je to velice dobrý i pro samotnou lajnu, který několikanásobný pády, většinou na stejných místech , nedělají vůbec dobře.
Pokud můžu doporučit, tak pro tréning "lajnolapů" se mi jako nejlepší jeví vasrlajna, natažená tak tři metry vysoko nad hlubokou vodou. Na ní se mimo jiný daj taky dobře učit nástupy. Jenom bych doporučil používat rukavice, protože po několika lajnolapech rozmočenejma rukama už to trochu bolí...
Nakonec zbývá ještě dořešit otázku na kterou stranu sedáku si připevnit "odsedku ". To je individuální. Já osobně ji nechávám volně viset mezi nohama. Odpadá mi tak jedna starost- pro někoho to naopak může být jakýsi rituál. Nevím, zatím jsem se nesetkal s problémem s "odsedkou" mezi nohama. Jakousi výhodou pro mě je, že když se na konci rozhodnu pro otočku, tak neřeším na kterou stranu se mám otáčet , protože mi "odsedka" nepřekáží. Ale jak říkám je to individuální a každej v to svým způsobu vidí to svoje.
Jo a abych nezapomněl: I hajlajna se daleko líp chytá v rukavicích.
No a aby toho nebylo málo, tak jsem pro vás sestříhal pár kousků- když jsou ty vánoce. Takže tady máte video, kde doporučuju vaší ctěný pozornosti především Smoldovu tlamu v Údolíčku a pak taky instruktáž jak se dostat zpět na lajnu...+ bonus nakonec.VIDEO
Hajlajnám zdar! Kolouch.