High-Long-Line víkend v Jizerkách
Předpověď počasí slibuje jeden z těch krásných podzimních víkendů, „Plzeňáci“ plánují lajny ve svém rajónu, kam se chystaj i hvězdy ze Šárky a mně se taky nechce sedět doma. V pátek se narychlo domlouvá akce na Frýdlantském Cimbuří a v sobotu ráno vyrážíme s partou mlaďochů z Liberce. Správce oblasti, Kolouch, je pracovně přivázán k nějaké střeše a tak se bohužel nemůže zúčastnit. Cestou potkáváme chlapíka, kterej jako by mu z oka vypadl. Nejdřív dělá, že nerozumí, ale pak nám radí cestu…
" Gdě zděs zdělať chajlajn , pažalsta?"
Paprsky slunce už ohřívají skaliska na Poledních kamenech a my procházíme zmrzlou loukou v údolí, které lemuje zlatá barva padajícího listí.
Kajoch – Stanley – Peeto – hAns – Vejvis
Po vystoupání 500 výškových metrů jsme zcela rozmrzli a při montáži si užíváme slunka a nádherných výhledů do údolí z výšky 900 m.n.m.
Poledne už dávno odbilo a tak nastupuju trochu ve spěchu na lajnu. Slunko mi pere přímo do očí a to já moc nemusím, navíc při každém vydechnutí mizí protější stěna i s koncem lajny v páře a to orientaci moc neprospívá.
Kajoch nad Poledním zubem
Co víc si přát...
Chvilku trvalo než jsem se s tím srovnal, ale pak už to jde jako po másle tam i zpět a nastupuje Peeto.
Nějakou dobu trvá než vstřebá vše, co tento highline nabízí, ale pak po pár pokusech vyzouvá své oblíbené boty a dává tam i zpět.
Synchronizované chození
Stanley
Pak se střídají v pokusech Stanley, Vejvis a Roman. hAns jen tak lehce nakukuje přes okraj.
Mezi jejich pokusy se mi daří vklínit ještě jeden přechod a Peeto ke svému přidává i divácky oblíbenou „váhu“, která už se strácela ve stoupající mlze.
Maník z údolí se snaží schovat za stromkem na protějším kopci, kde ho nekompromisně odhaluje Vejvisův fotoaparát a tak jsme ho přizvali k té naší taškařici.
Čas nekompromisně pokročil a tak rychle balíme, aby nás tma nezastihla při krkolomném sestupu do údolí. Zážitky jsme probrali cestou k autu a v hlavách se už rodily plány na druhý den.
Neděle se vybarvila ve stejných podzimních barvách a tak jdeme natáhnout longline na tradiční plácek v Hejnicích. Z prvotních plánů na natažení 150m musíme ustoupit kvůli nedostatku materiálu (Kolouchova „sešívaná“ měla jen 130m) a o pohodové stovce, kterou navrhuju zase já, nechtějí kluci ani slyšet. Je z toho 138m a po několikerém dopínání už si to Kolouch maže nad pastvinou…
…v půlce ho tráva šimrá na chodidlech, ale to s ním nehne a ve svém nejlepším pokusu padá kousek před koncem. Ten „kousek“ považuje za zásadní a tak si přechod sportovně neuznává a bojuje dál.
…a padá…
Na Romana je to trochu velké sousto, ale maká a každým pokusem se malinko zlepšuje.
Peeto se svými pokusy často dostává do půlky, ale asi sežral ráno cihlu, protože v nejnižším místě často zadrhává o drny v trávě a ty ho vyřazují z dalšího boje, protože víc dotáhnout lajnu už kladky neumožňují.
Čest oddílu a zdar celé akce zachraňuji po dobrém obědě a druhým pokusem to tam posílám a vylepšuju si osobní maximum. Perfektně jsme si ten narychlo naplánovaný víkend užili a přírodě děkujeme za skvělou kulisu.
Slack Zdar! Kajoch
Vejvisovi díky za část fotek.
Více obrázků na www.kajoch.rajce.idnes.cz
>