Repor od přátel z Polska
Grolsch Highline Expedicion: Část čtvrtá.
Laundrymat v Moab,highline festival.
Highline festival na Den díkůvzdání je v plném proudu.
Je to asi největší akce tohohle druhu na světě. Před osmi měsíci jsem nebyl schopný udělat ani dva kroky na lajně a teď mám možnost chodit bok po boku s nejlepšími slacklinery na světě.
Úžasný zážitek.Bydlíme uprostřed pouště, kde nejsou žádné stezky ani cesty. Je tu asi 20 lidí – jen ti plní vášně.
Je tu 6 nataženách highline – 8m, 12m, 19m, 23m, 31m a 54m. První čtyři nedělají žádné problémy nikomu z nás, 31m čeká ještě na Jordanům přechod. Po třech pokusech se mně to povedlo přejít tam i zpět a tímhle jsem si zlepšil osobní rekord.
Janek přechází naprosto čistě bez zaváhání se swami stylem OS FM a pouští se do poslední nejdelší lajny, spolu s dalšími světovými špičkami slackline.
Naneštěstí je Michael Payton jediným, kdo dává přechod alespoň jedním směrem. Janek a současný držitel světového rekordu Jerry Mizrewski (ano ano – polské kořeny) mají několik dobrých pokusů, ale každý skončil neúspěchem.
Nicméně to byl jenom první den a my plánujeme zůstat celý další týden.
Korny.
Terryho dům ve Fruitě, Colorado, 4.prosince 2009
Druhý odpočinkový den v Terryho domě se blíží ke konci. Terry je místní highliner z Moab a „organizátor“ celého higlinového šílenství tady v Moab i přesto, že říká, že celá letošní sešlost nebyla organizovaná, ale byla to jenom jedna velká náhoda.
Uprostřed pouště, 9 highline a bůhví kolik highlinerů, včetně světové špičky.
Kdyby to bylo jenom trochu možné, rád bych pozval několik dalších lidí jako Kwjeta a celou českou sebranku. Jsem si jistý, že s nima by byl dostatek dobrého českého piva, celonočních párty a k tomu by ještě padlo několik dobrých přechodů.
Ale vezmu to popořadě.. Cesta do Moab pro mě byla nekonečným utrpením. Téměř 24 hodin v autě a k tomu se přidala pořádná zima v noci. To je tak, když jste v autě bez topení.
Korny psal o prvních dvou dnech, které jsem strávili na tomto magickém místě a jak jste mohli číst, měli jsme se tu dobře.
Ale jak se ukázalo, další dny byly ještě lepší...
Během prvních dnů, kdy jsme se pokoušeli o přechod „The Great Bong Zilla“ (177ft/54m), jsme spolu s Damianem byly naprosto zničení, jak fyzicky, tak i psychicky.
Zbožňuju, co dělám, highline je moje vášeň, ale po dni jako je tenhle bych nejradši všeho nechal. Naštěstí jsem se druhý den probral v dobré náladě. Nevím, co bych dělal bez podpory Faith. Pravděpodobně bych věřil, že jsem prostě k ničemu.
Ráno dal Andy Lewis druhý přechod a zároveň první FM. Bohužel jsem jeho přechod neviděl, protože jsem (zcela nečekaně) vstával až několik hodin po ostatních. Ale z doslechu od Damiana vím, že Andyho přechod byl jistý a perfektní.
Jak se zdálo, nikdo další se na lajnu nechystal, tak jsem se rozhod, že to znova zkusím.
Překvapivě se mi hned první pokus povedl stylem FM, což byl druhý a zároveň poslední fullman na téhle lajně.
Damianovi se po několika velmi slušných pokusech podařilo najít správný rytmus a čistě přejít na druhou stranu. Musím uznat, že tenhle přechod byl vážně dobrý a jistý. Avšak Damian odmítá zkoušet FM.
Po tolika pokusech vám rychle dojde síla a také kůže pod koleny...
Tedy, kůže vám zůstane, ale výrazně změní barvu na červenou a fialovou (ano, lajna od Slackstaru je lehká, výborná pro highline a také moc pěkně řeže do stehen, třísel..).
Faith to chtěla po několika pokusech vzdát, ale nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, že na to má.
Náš čas v Moab nebyl jenom o highline, ale i o táborácích s kouřem, co štípá do očí, o chladných nocích, skvělých bláznivých lidech, neuvěřitelných historek, věčném nedostatku vody a po několika dnech i nedostatku jídla (které mělo zvláštní přísadu v podobě pouštního písku) a také o překvapivém jamování na 20$ kytaru. Ale myslím, že bych mohl každou u těchto částí trochu přiblížit:
Táboráky tu každý velmi vítá, protože se u nich dá skvěle ohřát. Nejproduktivnější „udiči“ byli Jordan a Dylan, když podpalovali pouštní dřevo, ze kterého kvůli hroznému kouři všichni, a hlavně Maria, nezadržitelně brečeli.
Chladné noci? Řekněme, že i když jsem já i Faith spali v naducaných spacácích a na sobě měli všechno, co bylo po ruce, byla nám pořád hrozná zima...
Neuvěřitelné historky a blázniví lidé? Všechno tohle se spojuje v jednom člověku – Dyllanu Buffingtonovi.
Příběhy, jak se potkal s mimozemšťany a „proč každý musí mít 14 zbraní ve svém domě“, se staly legendou.
Nikdy tam není dostatek jídla, ale písku bohužel ano. Pravidelná strava se skládala z těstovin s rajčatovou omáčkou a pískem, tortilla s burákovým máslem a džemem byla hitem našeho výletu, ale po několika dnech se zásoby jídla a vody začaly značně tenčit, a jediným tématem k bavení bylo, co si dáme k jídlu, až konečně vypadneme z týhle *$^&^(#*&@ pouště.
Cena za nejlepší jam patří Phoxxovi, který zpíval/rappoval o tom, jak se potýkal se svům prvním highline, který sice nepřešel, ale na druhou stranu se mu podařilo porazit Andyho Lewise v trikách na highline.
Další cenu za jam si zaslouží Dylanovo kamarád, ale opravdu nejsem schopný jeho jam popsat...
Myslím, že sem tím přiblížil nejdůležitější části celého srazu a teď se zase vrátím k hlavnímu tématu – highline, highline a HIGHLINE.
Událo se toho poměrně hodně na Highland Bowl, kde bylo celkem napnutých 7 highline, od velmi krátkých až po tu nejdelší 54 metrovou „The Great Bong Zilla“ a také nová 45m highline.
Měl jsem to potěšení ji natáhnout a jako první člověk přejít a v neposlední řadě, jelikož jsem byl první, kdo ji přešel stylem FM, také pojmenovat. Takže dostala jméno „Double Trouble Madness“.
Po mě následovali přechody Damiana, Briana, Kornyho a Faith, která tak posunula ženský světový rekord.
Jordan dal několik dobrých pokusů, ale lajna se bohužel nepoddala dost rychle... Dva dny před odjezdem jsem ji museli stáhnout, protože jsem potřebovali materiál na znovunapnutí „The Great Bong Zilla“.
Ještě den před odjezdem se Faith podařilo přejít i tuhle highline a tím znova posunout rekord. Takže modřiny a škrábance na nohou se jí nakonec vyplatily.
Povedlo se jí to na třetí pokus, takže ženský světový reknord má teď hodnotu 54 metrů! Když uvážíte mužský rekord 67 metrů (Jerry Miszewsky), tak to není až takový rozdíl, ale jen pouhých 13 metrů.
Také jsme měli možnost vidět úžasné triky a 3 free solo přechody!!! – jedním z nich byl samozřejmě Andy Lewis!
Tady je souhrn přechodů "The Highland Bowl":
*The Chillum [61 ft./ 19m]:*
Michał Korniewicz - full-man,
Damian Czermak - full-man, OS,
Jan Gałek - full-man, OS-swami,
Faith Dickey - full-man, OS,
Jordan Tybon - full-man,
Brian Mosbaugh - full-man, OS
*The Spliff [76 ft./ 23m]:
*Michał Korniewicz - full-man,
Damian Czermak - full-man,
Jan Gałek - full-man, OS-swami,
Faith Dickey - full-man,
Jordan Tybon - full-man,
Brian Mosbaugh - full-man
*The Trundler [41 ft./ 12m]:*
Michał Korniewicz - full-man,
Damian Czermak - full-man, OS,
Jan Gałek - full-man, OS-swami,
Faith Dickey - full-man, OS,
Jordan Tybon - full-man, OS,
Brian Mosbaugh - full-man, OS
*The Bub [102 ft./ 31m]: *
Michał Korniewicz - full-man,
Damian Czermak - full-man,
Jan Gałek - full-man, OS-swami,
Faith Dickey - full-man, OS,
Jordan Tybon - full-man,
Brian Mosbaugh - full-man
*Double Trouble Madness [147 ft./ 45m]: *
Michał Korniewicz - full-man,
Damian Czermak - full-man,
Jan Gałek - full-man + one-way-swami,
Faith Dickey - full-man,
Brian Mosbaugh - full-man
*The Great Bong Zilla [177 ft./ 54m] (chronologicly):*
Michael Payton - one-way,
Andy Lewis - full-man,
Jerry Miszewski - one-way,
Jan Gałek - full-man,
Damian Czermak - one-way,
Jeremy Louis - one-way,
Faith Dickey - one-way
Jako odpočinek jsme si jeden den Terry vyrazili na „Fruit bowl“ (další místo na highline v okolí), kde jsme každý přešli dvě highline:
"The Fruit Bowl":
*Fuzzy Peach [61 ft./ 19m]: *
Michał Korniewicz - full-man, OS,
Damian Czermak - full-man, OS,
Jan Gałek - full-man, OS-swami,
Faith Dickey - full-man, OS,
Brian Mosbaugh - full-man, OS
*Wet Beaver [92 ft./ 28m]:*
Michał Korniewicz - full-man, OS,
Damian Czermak - full-man,
Jan Gałek - full-man, OS-swami,
Faith Dickey - full-man, OS,
Jordan Tybon - full-man,
Brian Mosbaugh - full-man
Tak to je tak všechno k údajům, přechodům a tak dál...
Terry mi ukázal několik míst na Fruit Bowl, kde by šly udělat highline od délky 80m až někam ke 120m, a mimo to mi i vysvětlil, jak Dean Potter natahoval slavnou 40 metrovou „B.A.S.E. line style“ highline.
(Gobble Gobble Bitches Yeah 2) v naší paměti nějakou dobu zůstane.
Moab má obrovský potenciál a k tomu je Terry správný člověk na správném místě.
Vždycky pomůže, je neuvěřitelně nabitý energií a maximálně zapálený do toho, co dělá. Tímto bych mu také chtěl poděkovat za všechnu pomoc a hlavně za to, že nám dal možnost si odpočinout v jeho domě.
Pro všechny, kteří se necítí na čtení celého textu, jsem udělal malý výtah toho nejdůležitějšího:
- Překonání ženského světového rekordu – Faith Dickey („The Great Bong Zilla“ – 54m)
- Druhý polský přechod 50+ - Damian Czermak ((„The Great Bong Zilla“ – 54m)
- Michal „Korny“ Korniewicz posunul svůj dosavadní rekord o 14 metrů („Double trouble Madness – 45m)
- Faith mě přesvědčila, abych 45 m dlouhý „Double Trouble Madness“ přešel se swami. Podařilo se mi to na třetí pokus. Je to nejdelší polský přechod tímto stylem. Mimo to můžu říct, že jsem posunul i svoje osobní hranice.
Sice jsem nepřekonal svůj dosavadní rekord („Wild Sarah“ – 57m), ale přešel jsem hodně highline se swami, většinu z nich na první pokus.
A navíc, delší highline jsem dával s vynaložením menšího úsilí než dřív, takže cítím určitý posun. Rozhodně se cítím psychicky odolnější.
- Každý z nás překonal rekordy, posunul svoje hranice a k tomu si ještě myslím, že jsme byli jednou ze silnějších skupin tady na festivalu.
V brzké době začneme balit, připravovat jídlo a pití na další pobyt v poušti.
Tentokrát míříme na skoro dva týdny na Indian Creek, kde hodláme převážně lézt. Věci na highline ale nikde nenecháme a vezmeme je s sebou, a když to bude jenom trochu možné, napneme jednu z existujících highline (třeba tu z filmu „Return 2 Sender“) nebo najdeme nějakou novou.
Janek „KudLATY“
Více info na http://facebook.com/themarkorgpl
http://slackspirit.pl
