Highline v El Chorru
První pokus o natažení lajny jsme s Kajochem provedli na "Lávkách" . Jde o úzkou, soutěsku s brutální hloubkou a hučící řekou na dně kaňonu. Místo zdá se být přímo předurčený k natahování hajlajn, především pro spoustu traverz a různejch dalších kusů železa trčících ze stěn. Někdy ovšem zdání klame a v tomhle případě to platí dvojnásob. Je třeba si uvědomit, že lávky jsou 80 let starý a vápenec je uvnitř kaňonu strašně zvětralej. Jinými slovy: Používat starý traverzy o kterých nikdo neví jak hluboko a jak pevně jsou ve skále ukotvený je nezodpovědnost! Mimochodem: u vstupu do kaňonu je pomníček třech mlaďochů co příliš věřili ukotvení starýho transportního lana na druhý straně, nasedli všichni tři a jeli...
Nicméně. Našli jsme místo kde na Silvestra chodili Honza s Woitou. Musím říct, že ze začátku montáže jsem byl optimisticky naladěnej, ale s každým dalším krokem vedoucím k napnutí jsem chytal čím dál tím větší depku. Vrcholem psycha bylo, když jsme po prvním mírným natažení povolili ráčnu a celý lávky se nám otřásli pod nohama. To už jsem neměl jedinou chuť to přejít. Kajoch, ale lajnu opět dotáh a stejpoval. Než se však dostal k pokusu o přechod objevil jsem asi metr od kotvení čerstvou trhlinu v betonu! To bylo moc i na Kajocha. Tak jsme to sbalili a šli jsme na pivo.
Nepatř pod nogy!
Iron highline
tréning
Váňoj se to nezdá.
nejistej kotvící bod
slušná lochna
ještě zatejpovat a ...
trhlina
Po pár dnech jsme se na lávky vydali podruhý i s klukama co to šli na Silvestra. Měli nás trochu za blázny, když jsme jim popsali jakým stylem jsme prvně lajnu napínali a tak jsme to nechali na nich. Montáže se ujal "dělník hajlajn" Pepé. Na rozdíl od nás ukotvil lajnu do nejnižších bodů podpěrných traverz, což se zdálo logický a taky to skýtalo lepší možnost k nástupu. Navíc to o Silestra bezchybně fungovalo tak co na tom měnit. Kajoch přešel v prvním kole. Mi ostatní, Radim, Woita a já, jsme vsadili na druhý. Na řadě byl Woita. Dlouho se odhodlával, dal dva kroky a řachnul. Ozval se divnej zvuk a bylo vidět, že něco není v pořádku. Celá montáž byla povolená a vytažená o metr vzhůru! Dole se houpal bledej Woita a snažil se co nejrychlejš dostat nahoru. Bylo na čase. Celá motáž teď byla závislá na pevnosti dvou starejch rezatejch šroubů ve spoji traverz! Navíc pod vlivem ještě stále dost silnýho tahu a páky lajny! Kdyby povolili tak by se kus lávky sesypal přičemž by mohl sejmout i Woitu. Jistící lajna,nezávisle ukotvená, by mu v tom případě byla už na prd! Naštěstí vše dobře dopadlo poučením, že na hajlajn na Lávkách už pouze s vrtačkou.
Hajlajnaovej montér- Pepé
Kajoch dává tam i zpět.
posunutá montáž!
Dalším naším hajlajnovým počinem byla lajna na Arabákách. Místo s obrovskou expozicí nad El Chorrem. Na jedný straně jsme obvázali vršek věžičky asi 8 m vysoký a na druhý jsme vytvořili pavouka ze šesti nejtů splolečně pospojovanejch. Vejška se nezdá být příliš monstrozní, ale expozice si nezadá s Cimbuřím. Taky dýlka je podobná- od zdi ke zdi 23 metrů. Takže taková mladší sestřička Cimbuří. No i když ? No...Trochu jsem si zapřeháněl!
Arabáky
Kotvící pavouk
Náš první pokus začal ve středu za překrásnýho počasí. To však nevydrželo moc dlouho a tak po třech hodinách vymejšlení a dřiny v sedákách, jsme dali pár pokusů a začalo lejt. Smůla. Nikdo to nedal, ale pokusy to nebyly špatný. Nejdál došel Kajoch a mi s klucima Ostravskejma jsme taky zabrali. Pro mě osobně byla tahle lajna dost zlomová, protože bylo třeba se postavit ze sedu nebo ze dřepu a to mi v minulosti na hajlajně dělalo problémy. Po té co jsem se postavil jsem cejtil, že jsem prorazil psychickou bariéru a i když jsem ten den nepřešel, věděl jsem že ji dám, jestli bude ještě příležitost ji napnout.Celá akce pak vyvrcholila pořádným mejdanem v Refu. Jako ostatně každej večer, jen tentokrát se odcházelo poněkud později. Celej další den lilo a tak jsme taky lili. Co se dalo dělat. No a v pátek se udělalo jasno! Den odjezdu. Vlak nám jel ve tři, ale měli jsme v záloze Pepého auto. Takže rozhodnuto! Jde se na reparát.
Po hodině svižný chůze do kopce jsme se přiřítili na Arabáky. Montáž zabrala jen asi půl hoďky a mohlo se chodit. Osobně jsem byl plně rozhodnutej pro přechod na první pokus, to se sice nepodařilo, ale po pár lajnolapech jsem po strašným boji došel. No došel, spíš poslední dva metry doskočil šipkou! Na zpáteční cestě jsem za půlkou ucejtil, že ji MÁM a tak jsem si trochu zablbnul. Kluci se pak celej zbytek dne snažili a zlepšovali, ale na konec, na sklonku dne došel už jenom- to je překvapení- Kajoch. No a pak už jen sbalit cajky a za tmy dolů, do auta, do Aory a do prdele. Na tomhle místě bych chtěl poděkovat klukům, že kvůli nám dvakrát vstávali před polednem, dali k dispozici materiál a zvlášť Pepé - ač sám hajlajn nechodí montoval lajny až se z něho lilo. Hajlajn Zdar Kolouch.
Rasta
hlubina
Kajoch
Autor:Kolouch Foto: ták různě