Wasserline

Zima pomalu končí a za pár dní tu bude- doufejme! Léto! Na jaro se asi u nás v Jizerkách letos nedostane- jak to tak vypadá. No a to je nejvyšší čas připomenout královnu letního času- Vasrlajnu.





...tréning na vasrlajnu

Jak název napovídá jedná se o lajnu nataženou nad vodou. Mohlo by se zdát, že vlastně ani nejde o něco zvláštního, vždyť na tom přeci nic není. Obyčejnej slack- ani moc dlouhej ani moc vysoko a na víc dopad do vody:" tak voco de?"



Takhle, si myslím, uvažuje každej kdo na slaklajně už něco přešel a poprvé se chystá vstoupit na lajnu nad vodou.



Opak je pravdou a všechno je jinak.

Tak přesně tuhle zkušenost jsem udělal loni na jaře v lomech v Německu. Dvacetimetrová lajna natažená cca 3 metry nad vodou se zdála naprosto jednoduchou záležitostí. To však, ale jen do chvíle než jsem na ní vstoupil.



.To pak začala mela a neustálý koupání ve studený vodě- bylo to loni na Čarodějnice a na dně byl ještě jistě aspoň metr tlustej led!...? Prostě se to nedalo přejít! Ale proč? Tak jsem uvažoval v autě cestou domu. Za pár dní jsem se tam vrátil i s Kajochem, plně přesvědčenej, že se mi to minule jenom asi zdálo a teď už to bude v poho. Omyl! Zase ta samá písnička. Koupání, klepání kosy a lajna se nám smála. Co dělat? Co je špatně? Připadali jsme si jako začátečníci. Zdálo se, že se neumíme srovnat s prostorem nad vodní hladinou. Lajna nám utíkala pod nohama. Věděli jsme, že nesmíme čumět pod nohy do vody, ale kam se potom teda dívat? Na konec? No jistě! Pár kroků a křáp! Na ženský? Žbluňk! Na lezce kolem?



Cách!

Kosa. Na pokraji zoufalství jsem to zkusil jinak. Když to nejde po předu, tak to půjde po zadu! No a vono JO! Nejdřív jenom do půlky a bác. Nicméně klíč byl nalezen! Potom už zbejvalo jenom se v půlce otočit- cách...křáp...žbluňk...bác. a bylo posekáno. Kájoch nejprve tvrdošijně setrvával v pokusech o přechod "čelem". Nicméně posléze pochopil i on, že pro začátek tudy cesta nevede a napodobil mojí variantu "raka". Cesta domů už byla o poznání veselejší, ale k naprostý spokojenosti nám chyběl čistej přechod- čelem. Ten už na sebe, ale nedal dlouho čekat a příští vejkend už jsme si to dávali celkem spolehlivě (50: 50)















No a na konci sezóny už jsme to chodili i oblečený s jistotou " suchýho pokusu" ... Takže slaklajňáci těšte se a trénujte chůzi po zadu.



První letošní vasrlajna na nás čeká už za pár dní v Ostrově! Wasserline heil! Kolouch.