Další Highline v Ostrově.

Po tom co jsme na začátku května oslavili Smoldovi narozky a pochodili na Kindrhajlajnách, jsme se sem vrátili tentokrát s hlavním cílem a to: napnout a PŘEJÍT! Highline z masívu nad bivakem na protější masív ve vzdálenosti 26 metrů. Při maximální vejšce cca20m.



Po předchozích zkušenostech s krajním nedostatkem materiálu- hraničícím s amaterizmem a vrcholícím dodrbáním lajny kvůli nedostatku banbáže- jsme se rozhodli pro velkorysej přístup. Nahoru na masív jsme vyvláčeli neskutečnou hromadu vercajku- 180 metrů lan, 100 metrů lajn a jinejch popruhů na ukotvení hromadu karabin a jinýho železa, mrtě koberců , hadrů a kus hasický hadice na bandáž no a v neposlední řadě taky Tlustou Bertu! Montáž samotná nám zabrala asi jen tři hoďky a nestačili jsme se divit jak nám matroš doslova mizí pod rukama. K dokotvení lajny jsme použili již jednou vyzkoušený a osvědčený mega wood hex .


Megawoodhex


Montáž

Pak už zbejvala jenom důkladná revize celýho hajlajnovýho monstra, který se ujal Stefan a když jsme viděli, že se jen spokojeně usmívá, mohli jsme zahájit první kolo pokusů.











Jako první šel Smolda a podle stop který zanechal, svejma špinavejma chodidlama, na mojí zbrusu nový, bílý, lajně- vodfiknutý z třítunový dvěstěmetrovky, určený na svěťák v longline- si neved vůbec špatně. Dalo by se dokonce říct, že z nás tří - +Kajoch a já- došel nejdál- pak ovšem podlehl dojmu, že hajlajn se chodí až po obědě a jak se později ukázalo, tak to nebylo to nejlepší rozhodnutí. Jako poslední v prvním kole nastoupil Stefan a předvedl nám, to co jsme už někteří, po minulým vejkendovým mejdanu tušili-není to Cyborg, ale taky jenom člověk- spadnul! Teda lapil lajnu- takže OS se nekonal! Na druhej pokus zabral a přešel- jak jinak!







Mezi tím se rozpršelo a tak se zdálo,že je potřeba spěchat. Proto jsem se moc nezdržoval a když Stefan došel a nehodlal jít zpátky, tak jsem se navázal, nastoupil a přešel to taky, přičemž jsem asi tak do první třetiny dost bojoval a pak najednou jsem JI měl! Nasadil jsem strojový tempo a kráčel na druhou stranu. Pak mi došlo, že si to takhle vlastně ani neužiju a tak jsem si trochu zablbnul a zařval, na konci jsem přidal otočku a řachnul. No a pak začala Kajochova hodinka- na konci který dokráčel k cíli a ještě později přidal- na rozdíl odemě několik přechodů tam i zpět- podobně tak i Stefan.


Kajochova mokrá hodinka

Na sklonku odpoledne pak dorazila táborská slaksekce- Mirka a Hrošík a zkoušeli,společně s Barčou, zda by snad eventuelně-hajlajna 26/ 20 - nebyla to pravý k nastartování hajlajnerský kariéry...


Spokojenost v osidlech hajlajnovýho monstra




Prodloužená ruka antigravitačního zákona




...jen blbni!




Smoldův poněkud vyšší boulder

Smolda se mezitím zaměřil na lezení freesolo nějaký pětkový žábovice a tak ,když pak dal daší pokusy- teď už vlastně před večeří- tak to balil na můj vkus moc brzo a dost zbytečně! A dál? Pak už jen nechat lajnu nataženou- zejtra je taky den a hajdy do hospody... To už je, ale jinej příběh. Stejně jako nedělní sundavání totálně promočenejch hajlajnovejch krámů, za neustávajícího deště... Hajlajn hajl! Kolouch.