Rok 2009 pohledem Peeta
Rok se s rokem sešel a byla tu druhá sezóna mého chození...
Byl jsem lajnista takřka amatér. V parku jsem přešel snad jenom dvacet a o větších dálkách se mi mohlo jen zdát, natož pak nějakej highline.
To byl ale rok 2008 a nyní před sebou otevřená sezóna a co s tím?
Předtím jsem se víc věnoval lezení, ale teďka jsem se těma lajnama nějak nechal strhnout. Měl jsem koupenej setíček, počasí začalo hlásit jaro, tak proč nevyrazit na slack?
Říkal jsem si, že by tuhle sezónu mohlo padnout třeba to vysněný pade. Sakra to byla ale dálka, když jsem u toho stál...
No ale v parku se to začalo scházet v celkem slušnym počtu, takže partička lidí fajn na trochu hecování. Přišly nějaký tríčky, přešel jsem zase o něco víc, snad už 30 to bylo. Člověk se dokáže parádně posunout, když je nadšenej z každýho novýho metru, takže byla nová motivace v parku na 43.
To předtim chodili takový démoni jako George, Kajoch a Kolouch. No to byla sakra těžká pecka, když to chodili jenom páni chodci...
Ale zase tam bylo jenom 13 metrů navíc sakra... Kajoch si to potom dával pořád na žvejku, takže pro mě bez šance. No ale uplynulo pár středečních pochození a přišel ten krásnej den, kdy jsem to tam poslal.
To ale sezóna pěkně začla... Blížily se první fesťáčky, takže bylo na čase do toho trochu šlapat.
První akcí byl Ostrov slack trip. Pro mě osobně hrozně velkej posun... 30 metrů bylo ideální na chození, takže šlo jenom o to, naběhat toho co nejvíc. Velký překvapení v závěrečnym pořadí a zajímavý celkový metry mi z týhle akce dali hrozně moc.
V neděli jsem se po parádní pařbě postavil k tomu kilu a otevřel se mi doposud nepoznaný svět. Neviděl jsem nikoho přejít kilo na vlastní oči, až do teď.
Poslalo to tam hodně lidí, který jsem hodně uznával a stále uznávám za parádni slackery. Vokoštoval jsem „kilo feeling“ a to bylo pro bojovníka na ani ne padesáti metrech fakt vesmírný psycho. Jestli jsem vybojoval 20 metrů, tak to bylo moc. Odvez jsem si domů fakt dost.
Blížily se Hejnice, na který jsem se těšil jak malej harant.
Čekala mě první wasser, první speed, možná lepší pokusy na kilu a hlavně zase fajn lidi kolem tohodle podniku.
Počasí horší, ale chuť neuvěřitelná. Padla kratší wasser, kilo si se mnou zase dělalo co chtělo, zkušenosti ze speedu, opět nový tríčky a vzhlížel jsem směrem k Ořešníku a Cimbu.
Sakra to už jsem se asi částečně zařadil do tý velký slack rodinky.
Tři tejdny potom skromná akcička od Adrexu-Deep water solo Dalešice. Slacku jsme moc nedali, i díky urvání borháku na wasser, ale hlavně z indispozice stromů v kempu.
To už ale byly prázdky=fesťáčkový období... Oujéé je to tady.
Nejlepší akce roku. Mrtě lidí, parádní místo, super počasí, různý lajničky, jezírko, highline...no prostě Bišík.
Tohle je kapitola sama o sobě, takže nebudu rozvádět stejně jako ostatní akce.
Kdo byl ví, kdo nebyl, může poznat. Nezapomenutelná skoro nekončící parádní flákárna u srdce Adršpachských skal.
Prostě injekce zážitků, adrenalinu a nejlepších lidiček kolem sebe.
Padla parádní wasserline, poslal jsem přechod na zeď-55, což byl pro mě luxusní osobáček a hlavně jsem se zařadil do skupiny highlinistů, což jsem ani nepředpokládal.
Plán pro tenhle rok byl za mnou, ale evidentně jsem se s tim nespokojil.
Tejden potom-Nové Město pod Smrkem. No co by to bylo za akci, kdyby nepadlo něco novýho...
Nakonec jsem odjížděl s devadesátkou na kontě a další, ale pěkně studenou wasserline.
Další věc, která se o prázdkách povedla byl Ořešník.
To mě posunulo zase mílovými kroky dál. Taková parádní highline stála za to a už to bylo něco, čeho jsem si moh pořádně cenit.
s Kajochem jsme taky podnikli nějaký rychloakce hlavně pro fotky:vypuštěnej Šolcák a jez v Raspenavě.
Bohužel všechno jednou končí a nebylo tomu jinak ani tyhle prázdniny...
No ale na závěr je ještě jedna parádní akce, která stojí za větší zmínku.
Je to tak, poslední víkend náleží Mezinárodnímu filmovému festivalu v Teplicích nad Metují=poslední prokalenej víkend volna:-).
Do Ádru kousek, pro pivo kousek, škoda že ten Bišík je dál. Ani to ale nezabránilo návštěvě našeho oblíbenýho místa. Díky Pavlovi jsme se vždycky svezli na snídani, která se tak trochu plánovaně protáhla až do oběda.
Jezírko, sprcha, pivo, jídlo, ale hlavně magickej nádech Bišíku, prostě jasný faktory zůstat tu dýl.
V Teplicích se jako vždy dalo šlapat po hlavách, ale my jsme si u lajniček vytvořili jako pokaždý naprostou pohodu.
Přijeli jsme už ve čtvrtek, tudíž jsme večer museli náležitě využít a Kolouchovy zásoby vína nám k tomu daly pěknej impuls.
V pátek se dotahaly nějaký lajny, co jsme nestihli den předtim a už se i pár lidiček kolem slacku motalo...
Jedinej výlet, co jsme tak nějak stihli byla cesta z Bišíku do Teplic, jinak jsme si užívali zevlingu a nic jsme nehrotili jako obvykle.
Bylo potřeba natáhnout midlajn a taky jsme napli nějakou 60tku na pochození. Kolem se připravovaly další aktivity do programu.
Druhej ročník Věšáku a hlavně ČP v boulderingu. Tentokrát se to aspoň nějak rozumně vyřešilo se stanama kolem lajn, ale zase chyběla komunikace někde jinde.
To však nebyl případ mezi lidma u lajn, objevilo se tu zase mnoho nových tváří, ať už začínajících, tak celkem slušně posunutých v chození i v tríčcích.
Z dění na hřišti stálo za to nějaký to promítáníčko a trochu pohybu při různym způsobu tančení u kapelek.
Noci byly dlouhý a ráno se vstávalo pozdě, jako na každý akci. Co se týče slacku v určitý organizaci, tak proběhla akce „Dej si lajnu“, která byla nastřídačku s lezením v boulder sektoru hnedka za asfaltkou.
Stačilo pochodit co bylo napnuto a další záležitostí byl divácky oblíbený speed.
Kajoch s klidem vychodil první místo, na druhym byl s osobitou chůzí a neuvěřitelnym štěstím překvapivě Spy.Dr, kterej byl neskutečně happy ze svýho úspěchu, protože vyřadil Damiana a mě posadil až na třetí příčku, takže komu čest tomu čest...
Vyvrcholením byl unlimited unreal open jump and tricks slacklining=ukaž co umíš a uvidíme, jestli ti zatleskáme .
Výsledky byly jen a pouze na divácích.
Nějak to dopadlo a zraky všech se věnovaly finále v boulderingu, kde se bylo na co dívat.
Pár lidí se vystřídalo na zmíněný midlajně, která byla nakonec jištěná zvrchu.
V neděli už se nedělo nic tak světobornýho, kromě toho, že pár bláznů si šlo ráno zaběhat mezi skály, což moc nechápu z ohledu na předchozí noc, ale ty lidi to maj asi jinak.
Napli jsme nějakou sedmdesátku, čímž jsme ustoupili z původního kila z důvodu stanů v parku, takže přechody stovky musely zase počkat.
Zajímavý chození by bylo na hřišti, ale to je zatím jenom myšlenka. Lidi se balili, stánky se v průběhu dne taky postupně dekovaly, když už nebylo komu prodávat nebo co prodávat a byla jen otázka času, kdy tak nějak vypadnou všichni.
Fesťáček zajímavej, spousta lidí, velká skupina kolem slacku a opět zajímavý věci a aktivity jako doplněk.
Prázdniny pro studenty bohužel odtroubily konec, ale zase se toho dalo celkem dost stihnout, když člověk chtěl.
Hnedka v následujícím týdnu i přes školu proběhla malá promo akce v Praze.
Pár záběrů a rozhovorů pro Primu Cool a hlavní náplň premiéra Mann on wire v Aeru.
Napli jsme lajničku na pódiu a předvedli pár skoků a triků pro diváky.
Moc pěknej filmek o zajímavym podniku...
Následující víkend patřil garden festu v Sobotce.
Malej prostor, skromnej počet lidí, všechno dohromady vytvořilo rodinnou atmosféru, ale nebylo to vůbec špatný.
Závody odpovídající počtu lidí, ale pohodička byla stejná jak na větší akci, akorát už nebylo 25° a vysluněno.
Všechno přejít byl zápis do speedu, kterej byl na netradiční triple lajně.
Zajímavý souboje, stejně tak pády.
Finále na dvě minutky a předveď co umíš za triky.
Každej si řekne, že tam udělá nějakou sérku za slušný body, ale kdo si to má sakra pamatovat? Takže nebyl vyjímkou pohled na lajnistu, jak hledí do papíru, co udělá za trik nebo nápověda od předem pověřeného člověka.
Kwjet si zasloužil nejvyšší stupínek na bedně, druhej byl Mára a na třetí jsem se zařadil já.
Večer už zase akorát popíjení a paření.
Neděle ve znamení longline.
Koňská stosedma na kanárkově žlutý vypadala lákavě a celkem reálně.
Q si zase zachodil něž jsme to dopli na normální choditelnou formu.
Moje první kilčo bylo konečně na světě!
Přechod na jednu stranu a neuvěřitelná radost!
Gábi měla taky celkem zajímavý pokusy-blížilo se to celkem úspěšně konci, ale lajna si asi řekla, že ještě není čas nebo do toho holt holka jedna ušatá nedala všechno, i když jsme jí to tolik přáli.
Nakonec jsem neskončil jenom u jednoho přechodu, ale u šesti. Dvakrát fullman a dva přechody mě utvrdily v tom, že to nebyla jenom náhoda.
Kwjeták to taky slušně pochodil a to byl zase konec jedný akce.
Příští rok by to chtělo větší účast, aby to mělo větší grády, dokonce jsme to klukům i slíbili, když vymyslej nějaký rozumný datum.
Další celkem velkou akcí měl být srázek na highline session v Ostrově.
Špatný počasí a hodně lidí co odřekli tuhle akci poslali do kytek.
Dohodnutou akci v Praze už nám ale nic nesebralo.
Longline, highline a Ninga urban highline mluví za vše, když řeknu, že to bylo fakt povedený.
Sobotní longy u Výstaváku a večerní Ninga urban highline u Národního divadla spečetily sobotu jako úspěšnou a v neděli byla na programu Šárka, což je neuvěřitelnej podnik jak pro mě, tak si myslim, že pro většinu naší slackový rodinky, kromě nějakejch magorů, který to můžou přejít :-D.
Praha má rozhodně co nabídnout co se týče míst na podobný věci.
Týden na to se taky něco podniklo u nás v Liberci.
J-fest byl název workshopovýho fesťáku pro mladý a k tomu nějakej ten koncik.
Asi osm lajniček jako doprovodnej program. Šlo hlavně o nejaký sporty a tance, ale lajničky byly taky občas navštěvovaný.
O víkendu, pro mě nezapomenutelná akce, highline na Cimbu.
Konečně to legendární Cimbuří dalo šanci i mně. Po nějakym tom boji padnul i přechod a ne jeden, takže spokojenost jak cyp.
Druhej den long dole v Hejnicích-138 pustila jenom Kajocha a Kolouch si sportovně neuznal přechod, i když to byl kousíček a jenom technický problémy co se týče lajny.
Já nejspíš budu muset zhubnout, protože jsem v půlce škrtal o zem a to mi moc morálu nedodalo.
Holt delší kladkostroj by nikomu neublížil…
Další tejden byl ve znamení Brna.
V rámci Sport lifu jsme měli naplou midlajn nad diváctvem u Světovýho poháru v lezení na obtížnost. Chodili jsme průběžně pořád jenom jako malá vsuvka, ale mám pocit, že pár lidí to přinejmenším zaujalo.
Dole napnutá lajnička na tríčky a samozřejmě trochu k prezentaci slackliningu. Dostali jsme se i do přímého přenosu, což taky berem za určitej úspěch…
V Liberci Kajoch objevil zajímavej plácek na longy, což nás taky nenechalo klidnými. Napínalo se tenhle rok víckrát a vypadá to, že ten příští se bude ještě hodněkrát opakovat.
Celkem zajímavý možnosti. Šedesátka u kolen díky miskovitýmu terénu, parádní 100, 107, 109, 113, 140, 150? Kdybychom posledně nepřervali Ondrovu novou stopadesátku, tak jsme to mohli i vyzkoušet
Hlavně to tu vypadá na solidní zvětšování základny.
Jsou tady nějaký mladý, kterejm to zatraceně dobře šlape. Všichni začali chodit tenhle rok a nechybělo moc, aby se pár jedinců z téhle skupinky zařadilo do 100+.
Povedlo se to Vejvisovi přechodem 113. Michal přešel v parku 93 a vypadalo to, že by kilo mohlo padnout. Stanley, Kuba, Jirka mají taky solidně našlápnuto k dalším zajímavým úspěchům.
Evidentně se máme na co těšit v dalším roce.
Já mám osobní plán jasný. Navštívit snad všechny slackfesty, který budou v plánu, ustát backflip a frontflip na lajnu, přejít stopade, poslat tam highline 30+ a pokořit na naší přehradě wasser 70.
Teď už jenom doufat,že to klapne a hlavně tomu věnovat co nejvíc.
Jak říkal Kolouch: „když nestíháš práci, školu a lajny dohromady, musíš něco omezit-práci, školu nebo obojí dohromady, ale lajny musej zůstat“.
Budu se snažit…
Peeto
